Každá rekonstrukce začíná důslednou diagnostikou. V tomto úvodním textu ze série článků s MDDr. Celerýnem se podíváme na to, jak odhalit potřebu zvyšování skusu a jaké moderní nástroje nám při tom mohou pomoci. 

S laskavým svolením MDDr. Jonáše Celerýna

Sekundární ztráta tvrdých zubních tkání

Generalizovaná nebo parciální ztráta tvrdých zubních tkání v laterálních úsecích zubních oblouků vlivem abraze, atrice, eroze nebo jejich kombinací vede k sekundárnímu snížení skusu.

Funkční a estetické důsledky ztráty zubních tkání

Opotřebení okluzních plošek distálních zubů je následně doprovázeno zkracováním incizních hran frontálních zubů a tento cyklus se opakuje. Narušený vertikální vztah a průběh okluzní roviny může mít estetické, ale i funkční dopady nejen v zubních obloucích. Změna vertikálního rozměru dokáže ovlivnit i funkci temporomandibulárního kloubu.

Kromě změn ve tvaru a délce zubů pacienti s pokročilou ztrátou TZT často trpí zvýšenou citlivostí zubů na tepelné podněty. To je způsobeno ztrátou skloviny a obnažením dentinu, pod kterým se nachází neurovaskulární svazek.

Estetika také hraje významnou roli. Kratší a opotřebované klinické korunky nevypadají esteticky příznivě v úsměvu.

S laskavým svolením MDDr. Jonáše Celerýna

Vliv na temporomandibulární kloub a postavení čelistí

Při opotřebení zubů se mění pozice hlavice mandibuly vůči jamce v temporomandibulárním kloubu. Tato změna může vést k různým dysfunkcím TMK – bolesti, lupání nebo omezené pohyblivosti čelisti.

Neméně důležité je i změněné postavení čelistí vůči sobě, které úzce souvisí se ztrátou vertikální dimenze okluze.

Dentoalveolární kompenzační mechanismus

MDDr. Celerýn upozorňuje na dentoalveolární kompenzační mechanismus, který nastává při ztrátě tvrdých zubních tkání. Jde o adaptivní reakci organismu, při níž dochází ke změnám v postavení zubů a alveolární kosti s cílem zachovat okluzní kontakty.

Opotřebené zuby i s rozsáhlou ztrátou TZT vystupují spolu s kostí a připojenou gingivou viz foto. U některých stavů  to může vést k potřebě chirurgického prodloužení klinických korunek směrem apikálním.

S laskavým svolením MDDr. Jonáše Celerýna

Náročnost léčby při opožděné intervenci

Včasné řešení ztráty TZT a rozvíjejícího se sekundárního snižování skusu umožní uplatnit méně invazivní metody při nápravě stavu. Pokud pacient přijde pozdě, zvyšovat skus je složitější a náročnější po všech stránkách, jak v etapě přípravných kroků - mezioborových postupů, provizorií, tak i v etapě zhotovení dlouhodobých ošetření. Proto bychom měli počínající opotřebení TZK řešit bez odkladu.

V pozdějších stádiích je léčba složitější: časově i finančně náročnější pro pacienta, a to i z hlediska adaptace kloubu a žvýkacích svalů na novou výšku skusu. 

S laskavým svolením MDDr. Jonáše Celerýna

Diagnostické postupy

Správná diagnostika je klíčová pro úspěšné plánování a realizaci zvýšení skusu. 

Vstupní vyšetření a anamnéza zahrnuje:

• Běžná, rutinní vyšetření včetně základních anamnestických dat.
• Detailní přehled historie opotřebení zubů, bruxismu, stravovacích návyků a problémů s TMK.
• Intraorální skener a fotodokumentaci: standardem je skenování již při prvním vyšetření, kombinované s intraorálními snímky a portrétovými fotografiemi.
• Smile design: vizualizace plánovaného výsledku pomáhá pacientovi pochopit a přijmout léčebný plán, případně ozřejmit potřebu nezbytného ortodontického, či chirurugického předléčení.
• Posouzení průběhu okluzní roviny a VDO, klidové polohy mandibuly a digitálního setupu ve vztahu k plánované rekonstrukci.
• Mock-up: přenesení digitálního návrhu do úst pacienta pro vyzkoušení budoucího tvaru a délky zubů, průběhu roviny okluze, kontrola středové linie atd.
• Prevence: důraz na pravidelné kontroly, zajištění bruxismu a správných stravovacích návyků.

Závěr

Díky důkladné diagnostice můžeme předejít komplikacím a zvolit správnou strategii léčby. MDDr. Celerýn se o své zkušenosti dělí také prostřednictvím svého edukačního projektu oral_lovers_, který najdete na Instagramu.